Vysočiny Jihlava  
velikost textu:  A A A
Renesance

Jihlavské Velké století

Šestnácté století získalo v dějinách Jihlavy přívlastek „Velké“, protože v tomto století dosáhlo město v řadě oblastí svého historického vrcholu. Je zajímavé, že v této době postihla Jihlavu řada katastrof v podobě morových epidemií, požárů, povodní a zemětřesení. Přes všechny otřesy však město zásluhou rozvinuté řemeslné výroby, obchodu a nového rozmachu stříbrného dolování nebývale vzkvétalo. Svou roli jistě sehrál i příklon jeho obyvatel k protestantismu. S ním přišel do města i humanismus a nový umělecký sloh - renesance. Právě renesance vtiskla Jihlavě podobu jednoho z nejkrásnějších měst té doby. Domy byly zvyšovány o druhá patra, fasády se zdobily bohatým freskovým dekorem. Příspěvkem Jihlavy renesančnímu stavitelství jsou tzv. vnitřní patrové dvorany. Na modelu řezu domu z ulice Matky Boží je vysoká vnitřní dvorana dobře patrná.



Latinské gymnázium

Humanistickým duchem prodchnutí jihlavští měšťané věnovali velkou pozornost vzdělávání. Vrcholem jejich snažení bylo v roce 1561 otevření latinského protestantského gymnázia, prvního na Moravě, a to na vysoké, polouniverzitní úrovni. Toto vyhledávané středisko vzdělanosti vychovalo desítky předních našich i cizích humanistů. Nejvýraznější kulturní aktivitou školy bylo divadlo. Studenti hráli především hry s biblickými náměty, avšak často do nich umisťovali i problémy současné. Vystupovali nejen ve škole, ale také na radnici a městských veřejných prostorách. Naše dioráma představuje pohled do typické městské školy 16. století a na část jejího vybavení.



Lázeň

Třebaže hygiena byla na počátku novověku ve městech stále ještě na nízké úrovni, existovaly zde lázně. Lazebníci v nich nabízeli koupele, masáže, holení, stříhání, ale třeba i pouštění žilou. Také v Jihlavě bylo zřízeno několik lázní. Jednu z nich připomíná název ulice Lazebnická či Badergasse. Ta se navíc do povědomí Jihlavanů výrazně zapsala jménem své majitelky Zuzany Spiesserové, která věnovala v roce 1563 velkorysý finanční dar na ulití nového velkého zvonu pro farní kostel sv. Jakuba. Diorama představuje běžné vybavení lázně s velkou kádí, baňkami a dalšími doplňky, které potřeboval lazebník ke své práci.



Okenní vitraje, bratrstvo sv. Šebestiána a brána Matky Boží

Mezi okny jsou umístěny dvě ukázky kruhových okenních výplní, jimiž byla osazována okna jihlavské radnice při opravách a úpravách v 16. století. Vpravo je pozdně gotická výplň s jihlavským znakem datovaná 1539, vlevo renesanční z roku 1594.

Koncem 15. století bývala ve městech velmi oblíbená tzv. „střelba ku ptáku“, pořádaná v Jihlavě. Už od r. 1499 byly pořádány v Jihlavě bratrstvem sv. Šebestiána oblíbené střelecké závody. Ve vitríně jsou umístěny repliky střeleckých terčů a koruna vítěze každoročních závodů, krále střelců.

Nad terči visí model téměř 7100 kg vážícího zvonu, který je druhým největším na Moravě. Ulil ho v roce 1563 pražský zvonař Brikci z Cinperka pro jižní věž kostela sv. Jakuba.

V druhé středové vitríně je model brány Matky Boží, jedné z pěti jihlavských bran. Dodnes zachovaná brána stojící na západní straně města se stala symbolem Jihlavy.



Jihlavský mistrovský zpěv

Nejvýznamnějším kulturním počinem Jihlavy 16. století bylo založení bratrstva mistrů pěvců. Jihlavští soukeníci se s mistrovským zpěvem seznámili v Německu na svých obchodních cestách. Bratrstvo, jehož vznik v Jihlavě spadá do roku 1571, bylo organizováno podle vzoru řemeslnických cechů. Pro jeho umělecký růst byly důležité přátelské kontakty se středisky mistrovského zpěvu v německých zemích. Dokládá to i vystavený portrét německého básníka Hanse Sachse, který dostali od norimberských mistrů pěvců. V českých zemích ojedinělé hudební těleso bylo činné do roku 1621. Poslední veřejné vystoupení se uskutečnilo na pohřbu soukenického mistra Abrahama Letschera. Bylo více než symbolické, že k této smutné příležitosti byla složena a zpívána píseň „Pláč“.



Měšťanská šlechta a jihlavské panství

V 16. století se mnozí zámožní jihlavští měšťané snažili společensky přiblížit šlechtě a získat erbovnictví či dokonce šlechtictví. V průběhu tohoto věku bylo nobilitováno 33 jihlavských rodin nebo jednotlivců. Mnozí si tak otevřeli cestu do nejvyšších kruhů. Na průčelí renesančně pojaté skříně jsou umístěny některé znaky jihlavské městské šlechty.

Sebevědomí mocného města vyjadřoval i jeho zajímavý čtvrcený znak s ježky a českými dvouocasými lvy na novodobé napodobenině praporce městské hotovosti, který je umístěn na zadní straně skříně.

Bohatá Jihlava v tomto období úspěšně pokračovala v rozšiřování městského panství. Jak ukazuje velká nástěnná mapa, na konci 16. století už patřila Jihlavě kromě dalšího majetku tři městečka a 57 vesnic na české i moravské straně zemské hranice.


Tiskárna

V roce 1590 postavil ve Starých Horách protestantský kazatel Caspar Stolzhagius první jihlavskou knihtiskárnu. Kromě vlastních prací zde tiskl kalendáře, díla antických autorů a latinské, německé i české učebnice. Zřízení a provozování knihtiskárny však bylo velmi nákladné, takže se brzy značně zadlužil a již v r. 1591 propadla tiskárna jednomu z věřitelů, majiteli nedaleké papírny, Benediktu Freyovi. Tiskárna však neměla dlouhého trvání, protože o tři roky později byl její provoz zastaven.

Naše dioráma představuje tiskárnu s vybavením odpovídajícím 16. století včetně mistra a jeho učedníka.



Pověsti

Ze 16. století se zachovala řada pěkných jihlavských pověstí. Mezi nejoblíbenější patřily pověsti o lazebnici Zuzaně, podle níž byl pojmenován svatojakubský zvon, nebo o pokladu na kopci Rudném. Figurína představující krásnou mladou manželku jihlavského purkmistra připomíná příběh o vzpouře jihlavských žen. Příčinou byl módní výstřelek té doby, tzv. „španělský límec“. Ženy, kterým bylo městskou radou zakázáno nošení tohoto bohatě zdobeného a umně skládaného okruží na krk, odešly od svých manželů trucovat do jistého hostince na předměstí. Nakonec muži rebelující ženy odprosili a španělské límce jim povolili. Na paměť celé události nesla hospoda od těch dob jméno „U Trucbáby“.



Papírna

Vynález a šíření knihtisku vyvolalo velkou poptávku po papíru. Mezi nejstarší provozovny na západní Moravě patří papírna jihlavská. Na základě smlouvy s jihlavskou městskou radou získal pražský papírník Jan Frey v roce 1540 povolení postavit u řeky nad Starými Horami papírnu. Podnikatelsky úspěšný rod Freyů držel papírnu téměř 250 let a teprve v poslední čtvrtině 18. století ji prodal Ferdinandu Reunischovi.

Jihlavský papír měl od počátku dobrou pověst, byl značně žádaný a vyvážel se i do okolních zemí. Na svých výrobcích užívali Freyové vodotiskovou značku, tzv. filigrán, kterým byl ježek s hvězdou či květinou.



Život

K rozkvětu královského města Jihlavy ve Velkém století přispěla rozhodující měrou rozvinutá řemeslná výroba. Mezi nejvýznamnější výrobní odvětví patřilo soukenictví, kloboučnictví a sladovnictví. Ale město se mohlo pyšnit třeba vyhledávanými zlatníky nebo zvonaři, kovolijci a cínaři. Avšak důležití pro život ve městě a jeho okolí byli i další řemeslníci, jako třeba kováři, zámečníci, hrnčíři, kamnáři, ševci, krejčí, tesaři, bednáři apod.

V půlkruhových vitrínách jsou představeny některé řemeslné výrobky, ukázky městských, církevních a cechovních pečetí a mincí, používaných v 16. století. Velmi působivým pohledem arkádami vlevo do jedné z typických jihlavských vysokých síní se zbytky renesanční výmalby končí naše putování největším jihlavským stoletím.





nahoru